Slapy - údolní nádrž

Slapská nádrž je součástí tzv. Vltavské kaskády. Její hráz byla vybudována na řece Vltavě na říčním km 91,5 v letech 1949–1955. Nádrž byla naplněna v roce 1955. Hráz má výšku 60 m a délku 260 m. Objem nádrže je 269×10⁶ m³. Pod hrází je konec vzdutí malé korytovité vyrovnávací nádrže Štěchovice postavené už v letech 1938–1944. Do vzdutí Slapské nádrže ústí potoky a potůčky, z toho největší jsou Brzina, Musík a Mastník. Průměrný roční průtok nádrží je 85,2 m³ s^-1, průměrná doba zdržení vody 36 dní. Nad Slapskou nádrží byla v roce 1961 napuštěna velká nádrž Orlík, na horním toku v letech 1952-1959 nádrž Lipno a později několik malých vyrovnávacích nádrží. Celková plocha povodí, které Slapská nádrž odvodňuje, je 12 968 km².

Korytovitá Slapská nádrž má většinou příkré břehy, v její hrázi je umístěna elektrárna, která pracuje ve špičkách (ranních i večerních). V důsledku toho vznikají periodicky podélné vlny (séše), hladina kolísá a pobřežní zóna (litorál) je bez vodního rostlinstva. Kromě výroby energie je nádrž intenzivně využívána k rekreaci a lokálně k úpravě na vodu pitnou.

V roce 1959 bylo započato pravidelné sledování nádrže v dolní „jezerní" části (10 km nad hrází) doc. J. Hrbáčkem – vedoucím hydrobiologického oddělení Biologického ústavu Československé akademie věd v Praze. V pravidelných třítýdenních intervalech probíhá sledování dodnes (nyní Hydrobiologickým ústavem Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích). V roce 1996 byla Slapská nádrž zařazena do české sítě světového dlouhodobého ekologického výzkumu (CZ-LTER). Jsou sledovány fyzikální a chemické parametry a pelagické organismy: bakterie, prvoci, fytoplankton a zooplankton. Dlouhodobé sledování přineslo řadu poznatků (publikace) o vlivu změn v povodí (změny aplikace hnojiv, výstavba horních nádrží, nové čistírny odpadních vod a další) na ekosystém nádrže.