Řeka Labe

Řeka Labe je jednou z hlavních řek střední Evropy. Pramení v nadmořské výšce asi 1 400 metrů v Krkonoších na severu České republiky, protéká východními, středními a severními Čechy, ale do jeho povodí spadá většina území Čech. Labe poté protéká severovýchodní částí Německa a vlévá se do Severního moře. Jeho celková délka je 1 094 kilometrů. V České republice délka řeky dosahuje 371 km a plocha povodí činí 49 933 km². Průměrný průtok na česko-německé hranici je 311 m³.s^-1. Tok řeky Labe v České republice je přehrazen mnoha jezy. Tento umělý zásah je rozhodující pro charakteristiku koryta, jeho šířku, hloubku a druh dnového substrátu. Šířka koryta se na monitorovaném území pohybuje od přibližně 10 m na horním toku do 150 m na dolním toku a úsecích řeky nad jezy. Hloubka řeky se pohybuje od 0,5 m v horních partiích a pod jezy až po více než 5 m na dolním toku a nad jezy. Substrát dna koryta je velmi variabilní od kamenitého, štěrkového a písčitého v mělkých a rychle proudících úsecích až po jemné bahnité sedimenty v pomalu tekoucích úsecích nad jezy. Hlavními přítoky Labe v Čechách jsou řeky Metuje, Orlice, Jizera, Ploučnice, Vltava, Ohře a Bílina. Oblast povodí je hustě osídlena a řeka je vystavena vlivům různých zdrojů znečištění (organické, zemědělské a průmyslové), stejně jako hydromorfologickým tlakům (napřimování, zkracování, regulace meandrů a fragmentace toku). Na toku Labe v České republice se nachází sedm stálých monitorovacích lokalit: Děčín (říční kilometr 747,9), Litoměřice (796,9), Obříství (842,1), Lysá nad Labem (878,8), Valy (954,7), Hradec Králové (994,4) a Vestřev (1051).

Dlouhodobý environmentální výzkum povodí Labe započal v roce 1993 pod záštitou Ministerstva životního prostředí ČR a spolupracujících institucí. V minimálně devíti různých typech matricí (voda, sediment, nárosty, plaveniny, sedimentovatelné plaveniny, bentos, tkáně ryb, rybí plůdek, tkáně slávičky mnohotvárné) a pomocí pasivních vzorkovačů je pravidelně sledováno více než 600 fyzikálně chemických parametrů mezi něž patří senzorické vlastnosti vody, bilance makroprvků (uhlík, dusík, kyslík, fosfor), koncentrace anorganických solí, těžkých kovů a nejrůznějších organických polutantů včetně pesticidů, produktů osobní péče (včetně léčiv) a dalších antropogenních látek v prostředí.

Charakteristiky jako abundance a druhové složení jsou pravidelně monitorovány u skupin organismů jako jsou ryby, makrofyta, makrozoobentos, fytobentos a plankton.