Povodí Lysina a Pluhův bor

Cílem dlouhodobého výzkumu na lochách Lysina a Pluhův bor je porovnání biogeochemických poměrů ve dvou lesních povodích, která se vyznačují rozdílnou litologií a mohou posloužit jako příklady různé citlivosti prostředí na antropogenní acidifikaci (okyselování). Výzkum byl zaměřen na toky a zásoby chemických látek, na mokrou a suchou atmosférickou depozici, na vnitřní koloběh prvků ve stromech, na výměnné půdní procesy, chemické zvětrávání, stav živin ve stromech, na hodnocení speciace toxických kovů a na modelové předpovědi hydrologických, hydrochemických a půdně chemických poměrů.

Obě zkoumaná povodí jsou od sebe vzdálená 7 km a nalézají se uprostřed rozsáhlých smrkových lesů (Picea abies) na náhorní plošině CHKO Slavkovský les nedaleko Mariánských Lázní. Povodí jsou v podobné nadmořské výšce, mají podobnou plochu a topografii, roční průměrnou teplotu vzduchu, látkové toky v atmosférické depozici a stromový pokryv, ale kontrastní horninové a půdní podloží. Žulové povodí reprezentuje místa s horninami chudými na bazické kationty, zejména na hořčík, která jsou velmi citlivá vůči acidifikaci. Hadcové povodí reprezentuje naopak místa s horninami odolnými vůči acidifikaci a s výjimečně vysokým obsahem hořčíku.

Jehlice smrku na Lysině se vyznačují deficientními obsahy hořčíku a následnými acidifikačními symptomy žloutnutí jehličí. Na Pluhově boru jsou roční přírůsty biomasy smrkových kmenů nízké a způsobené nedostatkem draslíku a toxicitou niklu vlivem hadcového podloží. Potoční voda na Pluhově boru se vyznačuje vysokým pH a alkalitou a velmi vysokými koncentracemi hořčíku a niklu. Potoční voda na Lysině má naopak velmi nízké pH, negativní alkalitu a velmi vysoké koncentrace toxických forem hliníku uvolněných z půdního prostředí acidifikací. Diametrálně rozdílné složení potočních vod na těchto povodích bylo způsobeno zejména velice rozdílnými rychlostmi chemického zvětrávání bazických kationtů.