Pralesy Novohradských hor

Za dochování téměř jednoho sta hektarů smrko-jedlo-bukových porostů našich nejstarších pralesovitých rezervací (1838) vděčíme osvícenému majiteli Novohradského panství hraběti Buquoyovi. Podobně jako na Šumavě byly zdejší odlehlé hvozdy podrobeny kolonizaci až velmi pozdě (15. století) a nejintenzivnější tlak na les i zde představovalo sklářství s vrcholem v 18. století. Až do nejzazších koutů novohradských lesů zacházeli stavitelé lodí vybírat vysoké a rovné jedle na stěžně. Žofínský prales i prales Hojná Voda byly vyhlášeny současně, ovšem ještě v polovině 19. století se z nich odváželo tlející dřevo. Od 80. let 19. století jsou kompletně ponechány samovolnému vývoji. Významnou disturbanci ve vývoji pralesa způsobil orkán Kyrill (leden 2007). Po jeho přechodu zůstala ležet významná část porostů v jižní a jihozápadní části pralesa. Díky němu nyní můžeme studovat dynamiku velkých disturbancí, odolnostní potenciál smíšených porostů proti lýkožroutu smrkovému a řadu dalších dosud nezodpovězených otázek.